Teď, když se ohlédnu zpět, vidím, že tenhle interior makeover mi změnil každodenní rituály. Už nemám pocit, že bydlím v krabici. Místnost, kde trávím nejvíc času, teď slouží dvěma účelům. Přes den je to obývák s pohovkou a knihovnou. V noci ložnice s postelí, na které se vyspí i dva lidé. A když přijde nečekaná návštěva prostě sklopím opěradlo, vytáhnu povlečení z úložného prostoru pod sedákem a host má za pár minut hotovo. Bez stresu bez hledání místa pro matraci. A to je přesně to, co od bydlení v malém bytě chc


Matraci jsem řešila stejně pečlivě jako samotný rám. Rozhodla jsem se pro paměťovou pěnu o výšce šestnáct centimetrů. Na první pohled se to může zdát jako luxus, ale při spaní na rozkládací sedačce je tloušťka klíčová. Tenčí kus po několika měsících vytvoří v místě největšího tlaku prohlubeň, která vás probudí s bolestí v kříži.